Reklama
 
Blog | Stanislav Kolařík

Rasa, rasismus – problém zdánlivé nerovnosti

Rasová příslušnost! Existuje vůbec něco takového? A co to vůbec je? Dle mého je to pouze nešťastný způsob jak nepřímo lokalizovat původ toho či onoho jedince. Nejen já jsem totiž zastáncem teorie že žádné rasy neexistují a rozdíly jsou dány pouze faktory dlouhodobě ovlivňujícími vývoj lidí v oblasti. Mnohem více co do počtu je teorií které kalkulují s existencí ras či je dokonce podporují.

V zoologii je slovo rasa většinou synonymem pro slovo plemeno. Obě tyto slova značí soubor specifických znaků rozlišujících různě skupiny jedinců jednoho druhu jež se však od sebe určitým způsobem navzájem v rámci jednoho druhu liší. Pojem rasa je na místě třeba u psů kde v rámci jednoho druhu pes domácí (Canis lupus f. familiaris) potřebujeme rozlišovat třeba pudla a dogu. Trošku jiný význam má pojem rasa u druhu Homo sapiens sapiens. Zde tento pojem často získává poněkud negativní konotace, protože, když pomineme vědu, tak si hodně lidí s tímto slovem spojí pojmy jako rasismus, antisemitismus, nacismus, diskriminace nebo apartheid. což jsou různé formy znevýhodňování jedince na základě jeho příslušnosti k některé ze skupin lidstva – rase. A to rozhodně pozitivní věci nejsou.

Rasová příslušnost! Existuje vůbec něco takového? A co to vůbec je? Dle mého je to pouze nešťastný způsob jak nepřímo lokalizovat původ toho či onoho jedince. Nejen já jsem totiž zastáncem teorie že žádné rasy neexistují a rozdíly jsou dány pouze faktory dlouhodobě ovlivňujícími vývoj lidí v oblasti. Mnohem více co do počtu je teorií které kalkulují s existencí ras či je dokonce podporují.

Nyní pomiňme projevy rasismu v názorově zkreslených obdobích starověku a středověku a přesuňme se rovnou do novověku. Otázka ras začala být více zkoumána ve spojitosti s rozvojem evolucionismu. Už v roce 1684 F.Bernier rozdělil lidi podle somatologických rozdílů do 4 skupin: Evropané a západní Asiaté, východní Asiaté, Černoši a jako poslední sem zařadil Laponce. Pojem rasy zavedl německý anatom J.F.Blumenbach když ve své studii rozdělil lidstvo do pěti hlavních ras podle nějakého typického území typického pro tyto lidi, a to na: kavkazskou, mongolskou, etiopskou, americkou a malajskou. O definování pojmu a rozdělení do ras se mimo jiné pokusili mnozí z nichž by ještě šlo jmenovat švéda Carla Linné, P.Topinarda nebo E.von Eickstedt. Z filosofického hlediska se o to pokusil i Kant nebo o sto let dříve Spinoza. Tak to pokračovalo dál až do doby, kdy bylo u některých vědců začato rozlišování poddruhů a následně i několika desítek poddruhů nebo ras (Michalskieho morfologická škola). Ale stále to nic nemění na tom, že to celé je pouze popis různých pohledů na jednu a tutéž věc. A snaha určitým systémem klasifikace vše rozdělit tak, aby se následně mohly jednotlivé segmenty celku porovnávat a případně seřazovat. To je podstata rasismu. Prof.Milan Pospíšil z Komenského univerzity v Bratislavě na kongresu Plzni(12.5.05) o rasách říká, že prostě není možné jednu klasifikaci vyzdvihnout nad jinou.

Reklama

Každá klasifikace by totiž měla plnit základní biologické cíle: 1) identifikace souboru znaků a charakteristik; 2) objasnění společného fylogenetického původu a tedy úzkých biologických vztahů; 3)ohraničení integrovaných evolučních jednotek1. Dle stejného názoru stejného autora lze prohlásit že uvedeným podmínkám nevyhovuje žádná klasifikace. A že typologické klasifikace mluví pouze nepřímo o souborech znaků. Pokud skupina vykazuje určité společné znaky, tak lze předpokládat i biologickou spřízněnost, ale toto opět typologickou klasifikací nelze řešit.

V roce 1964 byl komisí UNESCO vypracován dokument neúspěšně se pokoušející objasnit biologický obsah pojmu ras. Nedokázali dokonce vytvořit ani uspokojující definici. Pouze ji charakterizovali: „Skupina lidí , která se od ostatních skupin liší souborem znaků, které jsou dědičné buď jednotlivě nebo jako komplex a která obývá, nebo alespoň v minulosti obývala jednotný areál. Většina odborníků uznává minimálně tři velké rasy.“ Antropologická veřejnost se k problému ve větší míře vrátila po roce 1996 kdy bylo zveřejněno stanovisko American Association of Physical Anthropoligists (AAPA) ke kterému se připojila její „evropská sestra“ European Anthropological Association a také jednotlivé národní společnosti. Toto stanovisko upouští od snah o definování lidské rasy a nabádá k upuštění používání tohoto pojmu v odborné literatuře. To proto že podle nich jsou původní rasy(pokud vůbec existovaly) již tak vzájemně rozředěny že to ztrácí smysl.

Díky učení o rasách a především „lidské blbosti“ mohla vzniknout jeden z nejnesmyslnějších myšlenkových směrů, rasismus a následně z něj odvozené nebo se o něj se opírající ideologie. Ale je to pochopitelné, lidé mají jednoduše zafixované, že musí neustále hledat důvody a důkazy proč je právě „to jejich“ lepší než to „jiné“. A když se někdo na první pohled tak markantně liší jako třeba Afričan a Nor, tak je o cíl postaráno. Asi prvním kdo by se dal označit za „otce novodobého rasismu“ je francouzský diplomat a orientalista hrabě Artur de Gobineau. Ten ve své knize Esej o nerovnosti lidských ras2 prohlašuje že za zánikem většiny civilizací stojí degenerace způsobená míšením ras mezi sebou. Degenerací zde myslí, ztrátu vlastní identity neuměřeným přijímáním vnějších vlivů „nižších“ ras. Vedle rasy je podle něj základem civilizace národ, jež stojí i nad zákonem. Ale protože národ národ složený z tolika různých částí se chová jako živý organismus, a jako takový potřebuje něco co jej bude řídit. Vůdce reprezentujícího kolektivní vůli. Proto lze, podle této teorie, za jedinou možnou formu vlády považovat monarchii (případně vládu lidem zvoleného tyrrana). Gobineau však, stejně jako např. Tolstoj, hodnotí historické osobnosti pouze jako domnělé vůdce jež jsou stejně pohybování masou lidu. Gobineau především vyzdvihuje rasu bílou a snižuje rasy jiné. Tvrdí například že „černí“ jsou emocionálně nestabilní a mravně nedokonalá; vyniká fyzickou silou. Rase „žluté“ především chybí fyzická zdatnost a vůle odolávat svodům. Pan Gobineau asi v životě neviděl žádného Japonce, protože prohlásil že této rase chybí fantazie a teoretické uvažování.

Gobineau má i mnoho dalších pokračovatelů za všechny jmenujme Angličany Roberta Knoxe a H.S.Chamberlaina. Knox ve svém díle Lidské rasy z roku 1850 proklamuje nadřazenost árijců, zejména Sasů a Slovanů, a podřadnost Židů. Chamberlain zase hlásal superioritu Germánců. Popisuje to jak se osud západní civilizace dosáhne svého naplnění v konečném rozhodujícím boji mezi Árijci a Semity. A odtud už není daleko k největším zvrhlostem všech dob – rasovým politikám fašismu a nacismu. Nejvýznamnějšími teoretiky rasy teoretizujícími z pohledu těchto ideologií byli H.F.K.Günter3, W.Darré, O.Weininger. Na tyto autory a na Gobineaua navázaly především 2 díla – Mýtus 20.století4 od nacistického ideologa Alfreda Rosenberga5 a hlavně Mein Kampf –„nacistická bible“ – Adolfa Hitlera.

Rasismus se však nevyhnul ani ostatním kontinentům – americký rasismus zakořeněný zejména na Jihu nebo politika Apartheidu6 v Africe jsou pouze těmi nejmarkantnějšími příklady.

Zvláštní formou rasismu je antisemitismus – snaha o potlačení příslušníků „semitského kmene“. Byť sem patří i Arabové, tak se antisemitismus zaměřuje především proto Židům. Největší „vražda lidství“ – holocaust neboli masové vyvražďování židovského obyvatelstva v letech 1938-1945 – byla založena právě na základě antisemitismu.


Použitá literatura:

  • Budil, Ivo T.; Mýtus, jazyk a kulturní antropologie; Praha 1992; Triton
  • Giddens, Anthony; Sociologie; Praha 1999; Argo (dotisk 2005)
  • Salajka, Milan; Rasy a rasismus ve světě; Praha 1967, Lidová demokracie
  • Lévi-Strauss, Claudie; Rasa a dějiny; Brno 1999; Atlantis
  • Budil, Ivo T., Blažek, Vladimír a další; Dějiny, rasa a kultura; Plzeň/Ústí n./L. 2005, nakladatelství a vydavatelství Vlasty Králové pro Katedru antropologie FF ZČU


1) Převzato z knihy Dějiny, rasa a kultura

2) Essai sur l´inegalité des races humaines; 1853

3) 6 ras, za nejvýše postavenou považoval rasu „nordickou“ – zařazoval sem kromě Germánských kmenů i kmeny Hellénů a Italiků – zakladatele antické civilizace

4) Der Mythus des 20.Jahrhunderts: Eine Wertung der seelisch-geistigen Gestaltenkampfe; Mnichov 1938

5) nacistický ideolog a vysoce postavený politik; v roce 1924 přechodný vůdce NSDAP; v roce 1945 odsouzen v norimberském procesu k oběšení

6) politický směr vyznačující se především rozdělováním veřejnosti na základě rasové příslušnosti; politické systémy v Zimbabwe a JAR mezi lety 1949-1990 byly založené na tomto přístupu


toto je opis odevzdané školní samostatné písemné práce autora